Details

Autor(en) / Beteiligte

• Hlavácek, Ivan

Titel

Franz Machilek (9. ledna 1934 Hustopeče – 5. dubna 2021 Erlangen)

Ist Teil von

• Český časopis historický (Prague, Czech Republic : 1990), 2021-04, Vol.119 (2), p.498-503

Ort / Verlag

Prague: Akademie Ved Ceske Republiky, Historicky Ustav

Erscheinungsjahr

2021

Link zum Volltext

Quelle

Free E-Journal (出版社公開部分のみ）

Beschreibungen/Notizen

• Nejen rodina, ale i historická obec, medievistická především, a v ní na čelném místě česká komunita, těžko zadržovala slzy. Zemřel totiž nejen vzácný historik, ale také dobrý člověk rozdávající optimismus a vždy ochotný pomoci, i když stále nestíhal. Byly to jeho velké příspěvky do několika specializovaných bavorských kompendií (např. bavorské církevní dějiny), ale i do velkých encyklopedií (např. Bude o nich řeč, úvodem je ale třeba předeslat pár biografických údajů, které byly u Machilka, více než u kohokoliv jiného, stimulátory jeho vědeckého života. Z Vídně byli ale Machilkovi coby Němci přesídleni. Jeho povoláním se ale stalo bavorské archivnictví, pro něž se připravil na mnichovské archivní škole při tamním Generálním archivním ředitelství v letech 1964-1966. Ale s archivními ciméliemi Machilek seznamoval veřejnost i v desítkách přednášek. Vojtěcha, ale zajímal ho i Bruno z Querfurtu a další. Nešlo přitom jen o sledování jejich pozemského bytí, ale i o výklad jejích úcty, relikvií, často sahající hluboko do novověku. Ale co jeho příspěvky charakterizovalo nejvíc a bylo také - a nepochybně bude i v budoucnu - oceňováno: studie doprovázela důkladná rešerše literatury jak v čase, tak v prostoru. Stačí uvést níže pár příkladů z oblasti církevních dějin, zejména pak z dějin jednotlivých řádů či klášterů (pokud šlo o bavorské, byly to často mateřské kláštery českých založení: opakovaně, ale z různých aspektů zejména Langheim a Ebrach). Ještě 19. března tohoto roku (2021) před odchodem na onu fatální operaci žlučových kamenů, mi psal o rozpracované rozpravě o reformě v klášteře indersdorfských augustiniánských kanovníků (nedaleko Mnichova), která se prostřednictvím kláštera v Neunkirchenu am Brand inspirovala statuty augustiniánů-kanovníků v Roudnici. Nevolil přitom témata jen v rámci katolické církve, ale zaměřoval se i na vlastní husitství. Je ale třeba přejít alespoň ilustrativně ke konkrétním příkladům, i když stojím nad plnou archivní krabicí s mnoha desítkami Machilkových separátů s velkými rozpaky, na co ještě upozornit a na co jako příliš speciální nikoliv. Vedle už naznačených okruhů považuji za důležitou i pozornost, kterou Machilek věnoval humanismu v nejrůznějších jeho formách počínaje dobou Karla IV., ale pak zejména v 16. století. Šlo o humanisty bavorské, především z norimberského prostředí (Konrad Celtis, Willibald Pirckheimer, Regiomontanus či humanistické snahy v bavorských klášteřích), jeho živý zájem se ale týkal stejně tak Čech, resp.