Details

Autor(en) / Beteiligte

• Kripnerová, Karolína

Titel

Role Architekta v Řešení Společenského Začleňování Mladých Lidí Ohrožených Bezdomovectvím

Ort / Verlag

ProQuest Dissertations Publishing

Erscheinungsjahr

2020

Link zum Volltext

• ProQuest

Quelle

ProQuest Dissertations & Theses A&I

Beschreibungen/Notizen

• Bezdomovectví je společenský problém, který vyžaduje komplexní řešení, na kterém se bude podílet tým odborníků. Je nutné se zabývat jako rovinou personální (sociální, sociologickou), právní, ale i prostorovou. Jaké prostředí nabízíme lidem na okraji společnosti? Důležitou součástí řešení bezdomovectví je jeho prevence – a to jak práce s lidmi ohroženými bezdomovectvím, mj. mladými lidmi bez funkčního rodinného zázemí, tak práce s veřejností (osvěta a vzdělávání), a v neposlední řadě také práce s prostorem – veřejným i soukromým. Architekt je profese, která se zabývá utvářením prostoru. Architektura nás obklopuje a ovlivňuje. Vyjádřil to i Winston Churchill ve své větě: „My utváříme budovy a ty poté utváří nás.“ Architekt je proto společensky odpovědná profese, protože činnost architektů ovlivňuje životy druhých lidí. Disertační práce představuje role architekta v prevenci bezdomovectví mladých lidí. Architekt je spoluautor budov, které mají mladým lidem pomoci na cestě k samostatnému životu. Architekt je také vizionář, který může ukazovat nová řešení. Pracuje často jako dobrovolník, kdy investuje svůj čas ve prospěch druhých. Role architekta je také osvětová a vzdělávací, nebo může být výzkumníkem a tvůrcem norem. Architekt může být i provokatérem a v neposlední řadě nemusí čekat jen na zakázky, aloe sám může být hybatelem změn. Dále disertace představuje nový typ komunitního bydlení, který odstraňuje bariéry mezi členy společnosti. Rozdílnost lidí je naopak brána jako výzva a příležitost, která obohacuje a posiluje společnost. V další rovině je cílem tohoto typu bydlení promísení funkcí v domě, které je za předpokladu dodržování pravidel přínosem pro město. Práce záměrně stanovuje v určitých principech více možností, protože právě variabilita a možnost volby je dalším cílem. Celkově jde o určitou vizi bydlení budoucnosti. Základním „poučením“ z provedeného výzkumu by měla být nejen tato typologie, ale především dokázání, že role architekta je v přípravě „sociálních“ projektů nezastupitelná a architekt by měl vždy být součástí multidisciplinárního týmu, který se na přípravě staveb pro lidi ohrožené bezdomovectvím podílí. Výsledky práce by měly nalézt využití mezi architekty a studenty architektury, kterým mohou ukázat, jakým způsobem pracovat na „sociálních“ projektech a jakými problémy trpí mladí lidé bez stabilního rodinného zázemí. Dále jim práce ukáže, jak se věc řeší u nás i v zahraničí a jaká základní pravidla by činnost architektů měla mít, aby v budoucnu přinesla úspěch. Současně jim disertace může pomoci odhalit i jiné důležité role architekta, než jen „navrhování“. Pro státní správu i neziskové organizace zajímající se o tuto problematiku se disertace snaží nabídnout přehledná doporučení, jak vhodně pracovat s fyzickým prostředím, aby prevence bezdomovectví mezi mladými lidmi měla vyšší šanci na úspěch.