Details

Autor(en) / Beteiligte

• Poláková, Markéta
• Kostelecký, Tomás

Titel

Povolání zvolených poslancu za první republiky a dnes 1/Professions of elected deputies during the interwar period and now

Ist Teil von

• Středo Evropské politické studie, 2016-01, Vol.18 (1), p.1

Ort / Verlag

Brno: International Institute of Political Science, Masaryk University

Erscheinungsjahr

2016

Link zum Volltext

Quelle

Worldwide Political Science Abstracts

Beschreibungen/Notizen

• Dulezité jsou také základní rozdíly v legislativní úprave postavení poslance a ve volebním systému v obou sledovanych obdobích, protoze ty mohou ovlivnovat strategii kandidátu ohledne uvádení informací o jejich povolání. Jedním z faktoru, ktery je treba brát v úvahu, je skutecnost, ze v první republice byla povinná volební úcast. Lze ocekávat odlisné chování volicu, kdyz si svoje reprezentanty zvolit mohou a kdyz si je zvolit musí. Stejne tak mohou byt odlisné strategie kandidátu v okamziku, kdy ocekávají, ze k volbám pujdou az na vyjimky vsichni volici, nez kdyz predem pocítají, ze se znacná cást obyvatelstva voleb nezúcastní. Oproti první republice dnesní volební systém umoznuje volicum dávat preferencní hlasy jednotlivym kandidátum. Alespoñ teoreticky je tak mozno zmenit poradí kandidátu a mít tak vetsí vliv na to, která konkrétní osobnost bude zvolena. V období první republiky to mozné nebylo. Znacnou strnulost a malou obmenou stranicko-politické scény první republiky podporovala existence pomerného volebního systému s prísne vázanymi kandidátkami, v rámci kterého volic nemohl zádnym zpusobem ovlivnit poradí na kandidátní listine (Broklová 1992: 82). Politické strany byly témer v celém meziválecném období vedeny politiky, kterí se do jejich cela postavili casto jiz na prelomu století nebo v pocátcích existence Ceskoslovenska. Hlavním duvodem vymeny stranickych elit bylo jejich úmrtí (Cabada a Sanc 2005: 23). Velká personální stabilita u radovych poslancu byla za první republiky navíc posilována skutecností, ze mandát nepatril poslanci, ale politické strane, kterou zastupoval. Pokud poslanec prokazoval vernost své strane, mohl ocekávat, ze bude v prístích volbách opet zarazen na volitelné místo. Pokud byla naopak loajalita ke strane porusena, byli poslanci potrestáni vyloucením ze strany ci dokonce ztrátou mandátu rozhodnutím tzv. volebního soudu ustanoveného samotnou snemovnou.4 V reakci na zkusenosti s prílisnou centralizací politické moci do úzkého okruhu stranickych spicek za první republiky bylo po roce 1989 rozhodnuto, ze poslanecky mandát nesmí byt "vlastnictvím" politické strany, ale má patrit konkrétním poslancum. V clánku 26 Ústavy Ceské republiky je proto explicitne uvedeno, ze "poslanci a senátofi vykonávají svúj mandât osobne v souladu se svym slibem a nejsou pfitom vázáni zádnymi pfíkazy", tedy ani pfíkazy strany, na jejíz kandidátní listine byli zvoleni. Co vypovídají v tomto ohledu námi zjistené údaje o profesích ceskych poslancû a jejich zmenách v case? Na první pohled je videt, ze rozdíly mezi profesním slozením poslancû za první republiky a po roce 1989 jsou znacné. Jen málo prvorepublikovych poslancû se oznacovalo za profesionální politiky, vetsina z nich se naopak hlásila ke konkrétním profesím. To nepochybne souvisí se skutecností, ze rada prvorepublikovych politickych stran se dá prímo oznacit za strany stavovské, které otevrene zastupovaly zájmy konkrétne definovanych sociálních skupin ([Kostelecky] et al 2014). Poslanci takovych stran pak meli samozrejme motivaci hlásit se k profesím, jejíz zájmy hodlali v parlamentu zastupovat.14 [Povol]ání kandidujícího bylo pro prvorepublikové volice dûlezitym "sdelením", ze se jim podobá, a proto bude hájit práve jejich zájmy a zájmy jejich sociálne-ekonomické skupiny. Daleko vetsí podíl poslancû, kterí se po roce 1996 behem své kandidatury hlásili k povolání profesionálního politika, souvisí s posunem od chápání politické reprezentace, která klade dûraz na podobnost zastupitele s volicem, k reprezentaci, ve které je klícové, aby mel zastupitel kvalifikaci a disponoval schopností vykonávat politickou profesi jako takovou bez ohledu na to, jestli má podobné zájmy a zkusenosti jako volic. Jinymi slovy - za první republiky volici predpokládali, ze kdyz budou mezi poslanci lidé, kterí mají podobné zivotní a pracovní zkusenosti jako oni, bude i vetsí pravdepodobnost, ze budou hájit jejich zájmy v reálném politickém jednání. Spolu se zmenami sociální struktury a postupnou premenou politickych stran smerem od stavovskych ke stranám typu catch-all zaznamenanymi po roce 1989 jiz tolik nejde o hájení zájmú konkrétních sociálních skupin, ale spíse o obecnou schopnost zastávat poslaneckou funkci. Dá se proto predpokládat, ze volici budou spíse preferovat kandidáty s prestizním zamestnáním, které má vztah k politickému úradu (McDermott 2005; [Josef Bernard] 2012). Jestlize si kandidát prinásí zkusenosti a schopnosti z prestizního povolání v minulosti, budou volici s vetsí pravdepodobností vykazovat podporu tomuto kandidátovi, stejne tak jako hodnotí potencionální zamestnavatelé uchazece o zamestnání (McDermott 2005: 203). Jestlize toto vysvetlení platí, není prekvapivé, ze nekteré profese poslancû bezné v období první republiky dnes chybí. Jde predevsím o delníky a rolníky, u kterych mûze panovat pochybnost o jejich odborné pripravenosti na zastávání úradu zákonodárce i mezi jejich potenciálními volici.