Details

Autor(en) / Beteiligte

• Souleimanov, Emil
• Ehrmann, Maya
• Kopecek, Vincenc

Titel

Uznání genocidy Arménu jako téma politického diskursu Arménie, Turecka a vybraných zemí EU1

Ist Teil von

• Středo Evropské politické studie, 2013-10, Vol.15 (4), p.247

Ort / Verlag

Brno: International Institute of Political Science, Masaryk University

Erscheinungsjahr

2013

Link zum Volltext

Quelle

Worldwide Political Science Abstracts

Beschreibungen/Notizen

• Ve vetsine západoevropských zemí je uznání arménské genocidy ze strany Turecka z ruzných duvodu pokládáno za jednu ze základních podmínek pro vstup zeme do EU, pricemz mezi státy, které oficiálne uznaly arménskou genocidu, se radí i významné clenské státy EU jako Francie, Nemecko, Itálie ci Polsko. Uz z tohoto faktu je zrejmé, ze otázka uznání genocidy není bezvýznamná. Z vyjádrení nekterých zemí a predevsím pak Evropského parlamentu vyplývá, ze i kdyz uznání arménské genocidy není zákonnou podmínkou pro vstup do EU, je pokládáno za zcela nezbytné. Napr. v roce 2000 vydal zahranicní výbor svédského parlamentu prohlásení v tomto znení: "Oficiální uznání genocidy Arménu je dulezité a nezbytné. [...] Stálý výbor [pro zahranicní veci] je toho názoru, ze cím vetsí otevrenost Turecko projeví, tím silnejsí bude jeho demokratická identita. [...] [Je] velmi dulezité, aby se dospelo k vetsí otevrenosti a historickému pochopení událostí z roku 1915 a z let následujících" (ANI 2000). Ackoliv se v tomto prohlásení neuvádí, ze uznání arménské genocidy ze strany turecké vlády by bylo prímo podmínkou pro vstup do EU, text naznacuje, ze takové uznání je nezbytné pro etablování turecké demokracie, coz lze chápat jako odkaz na jednu z prístupových podmínek tzv. kodanských kritérií (EC 1993). Nepretrzité udrzování protitureckých (ale i protiázerbájdzánských) nálad vede k vysoké míre sociální soudrznosti, jaká je zapotrebí v prípade, ze by v budoucnu opet vypukl ozbrojený konflikt. V tomto smyslu udrzení sociální koheze závisí na ustanovení a udrzování spolecného neprítele. Tuto tezi podporuje také fakt, ze po vítezství Arménie, kdy se hrozba predstavovaná turkickým neprítelem stala méne bezprostrední, arménský smysl pro solidaritu ponekud upadl. Nekterí arménstí intelektuálové navíc tvrdí, ze "kdyby tehdy [na pocátku devadesátých let] Turecko uznalo svou odpovednost za znicení anatolských Arménu, politický spor o [Karabach] mohl být v zásade vyresen nenásilne" (Cheterian 2010). Tito intelektuálové se takto snazí naznacit spojitost mezi událostmi roku 1915 a konfliktem v Náhorním Karabachu, címz staví Turecko do role vecného neprítele a posilují antiturecké resentimenty. Protiturecké a protiázerbájdzánské tóny lze nalézt i v oficiálních vyjádreních arménských politiku. Napr. arménské ministerstvo zahranicí prohlásilo: "Ázerbájdzán zkresluje povahu a duvody konfliktu a jeho dusledku [...] a dále vyuzívá príjmy z tezby ropy ke zvysování vojenského rozpoctu a k nákupu znacného mnozství útocných zbraní, címz výrazne porusuje mnohé dohody a závazky v oblasti bezpecnosti a obranné politiky. [...] Ázerbájdzánské snahy získat jednostranné ústupky pomocí hrozeb uzití síly jsou nadále hlavní prekázkou pro kompromisní urovnání konfliktu. [...] Ázerbájdzán odmítá navázat s Arménií diplomatické styky a udrzovat politiku dobrého sousedství" (MFA 2011a). [Ot]ázka uznání arménské genocidy je významnou soucástí vnitropolitických diskursu jak v Turecku, tak v Arménii a má vliv na národní identity v obou zemích. [V Turecku] je uznání genocidy chápáno jako spolecensky a politicky neprijatelné, zatímco u Arménu tato otázka pusobí jako sjednocující prvek jak v Arménské republice, tak v diaspore. Povedomí o této tragédii arménského národa je nedílnou soucástí soucasné arménské národní identity a prispívá k udrzení vysokého stupne soudrznosti mezi Arménií a diasporou. [Tato] soudrznost je zásadní vzhledem k velkému poctu Arménu zijících v zahranicí a je jí dosazeno nejen díky zachování spolecného obrazu neprítele (v tomto smyslu Turecka), ale také prostrednictvím sdíleného pocitu príslusnosti k "vlasti" (Arménské republice, nebo podle nekterých k oblasti známé jako "Západní Arménie") . Krome toho vidí nekterí arménstí politici a intelektuálové v uznání genocidy cestu k budoucímu dosazení financního a územního odskodnení v podobe vrácení konfiskovaného majetku a mozného znovupripojení "Západní Arménie" v návaznosti na jimi predpokládaný budoucí kolaps Turecka kvuli stupnujícímu se konfliktu mezi kurdskou a tureckou cástí populace.